Nápis na zvonu v Českých Libchavách

Bc. František Stárek  (www.cunas.cz)

Významný Česko-Libchavský rodák profesor ThDr Jan Nepomuk Stárek uveřejnil roku 1846 v Časopise českého Muzea článek nazvaný „Z denníku vlastence zpytujícího starožitnosti české“. Mimo jiné v něm předkládá výsledky svého bádání v oblasti českých nápisů na starých kostelních zvonech. Této činnosti obětoval jistě mnoho času a úsilí, neboť sám píše: „Každou nahodilou příležitostí měl se k tomu skladatel řádků těchto, aby prolezl nejedny staré i nové věže kostelní, na jejichž lešení zvony za čepy visí, nápisy na nichž jsou rozmanité, zvláště ty co jsou v jazyce českém…“ Tato jeho činnost plně zapadá také do celkového kontextu vlasteneckého a buditelského úsilí tohoto obrozeneckého pedagoga a spisovatele.

Co přivedlo pana profesora ke zkoumání nápisů na zvonech se už dnes těžko dozvíme, ale z určitou pravděpodobností lze říci, že prvním nápisem se kterým se setkal byl text vylitý na tzv. „Velkém zvonu“ v jeho rodné vsi, který také ve zmíněné stati uvádí a pokouší se o jeho rozluštění.

Ale nejprve si shrňme fakta. Od roku 1588 visí na věži kostela sv. Víta v Českých Libchavách zvon 66 cm vysoký, v průměru 88 cm, ozdobený u koruny pásem ornamentů s hlavičkami andělů a druhým pásem ornamentů rostlinných. Na plášti je značka zvonaře a letopočet v listovém orámování. Z druhé strany pláště je renesanční majuskulí proveden nápis složený ze sedmi řádků majících okolo patnácti písmen.Některá písmena jsou nyní buď zcela nečitelná, zejména v prvním řádku, nebo jsou jen torzovitá. Přesto lze text přepsat asi takto :

. . . . . . . . . . . . . . . AZ

WAHCBLERATHCIR

TKIWAKNISASARTEP

AKINSAWORPANIRO

KSNGAHDOPAKIRIG

EITAMMNITRAMOH

IKNILEPSCKPIGNK

         Nápis je sestaven zprava do leva což mu po léta dávalo nádech tajuplnosti. Ještě roku 1925 se o něm ve farní kronice píše jako o „záhadném nápisu“. Zda je tento způsob psaní užit záměrně nebo se tak stalo jen chybou zvonaře se už asi nedozvíme.

 

         SNAHY  O  OBJASNĚNÍ

 

         První písemná zmínka se dochovala ve školní pamětní knize, kde se uvádí k roku 1841 tento zápis: „Dne 7. dubna k večeru byla po několika předešlých teplých dnech veliká bouřka v osadě zdejší po kteréž následovalo studeno s několika mrazy. Téhož času bylo vypátráno, že nápis na velikém zvoně filiálního chrámu páně sv. Víta docela česky jest, a řádky jeho v jichžto některá písmena vytřena jsou, po zpátku čteny býti musejí a znějí takto:

ZA RYCHTÁŘE LIBCHAWY PETRA SASINKA VIKTORINA PROVAZNIKA JIRIKA PODHAJENSKEHO MARTINA MATEYE KNIPLA SSPRLINK 1588.“

Autor zápisu je tehdejší řídící učitel Jan Michálek, který si mimo jiné přivydělával jako zvoník. Se vší pravděpodobností to byl také on kdo nápis rozluštil. Kdyby to udělal někdo jiný jistě by takovou skutečnost v zápise do školní kroniky uvedl.

         Dalším pokusem o porozumění nápisu byl již zmíněný článek profesora Stárka z roku 1846. V souladu se svojí důsledností, pokoušel se pan profesor číst nápis nejen zprava do leva ale i od zdola nahoru: „Girky Spelunka, Martin Matěj, Cirik a Podgahen za (s místo z?) Durina Provazníka, Keta Sasinka, Wika Richtaře Libchaw“. Tento výsledek patrně neuspokojoval ani samotného autora, a tak hledá chybu u zvonaře, když píše: „Máme za to, že zvonu toho, od roku 1588. zřejmým počtem arabským opatřeného nápis měl litce, který, jak obyčejně, i tu množství chyb se dopustil. Mnohé litery na něm, hned když lit byl, znatelnými se neukázaly.“

Dne 5. února 1925 byla provedena hudební a akustická zkouška „velkého zvonu“ a patrně současně byl požádán univerzitní profesor Dr. Josef Dobiáš z Prahy o rozluštění příslušného nápisu. Tuto informaci se dozvídáme z farní kroniky, kde je také uveden výsledek tohoto zkoumání: „Za … rychtáře Libchavského Petra Sasinka - Viktorina Provazníka - Jříka Podjáhenského - Martin Matěj Knop Kostelník /:?/ Zda se, že nahoře v úvodu něco schází, jak vyplývá ze souvislostí. Poslední řádka je při lití poškozena,tak že asi Knop není jisté. Poslední slovo také je nějak pomatené, Kostelník ovšem není kostelník v nynějším slova smyslu, nýbrž jakýsi inspektor nad kostelem a jeho jměním volený z obce. Zvon tento pochází z r. 1588. Jiný výklad záhadného nápisu jest: Za rychtáře Libchavy: Petra Sasinka - Viktorina Provazníka - Jiříka Podhájenského - Martina Matějky - Jiří Šparlinka“ Tuto druhou verzi patrně připojil zdejší farář ThDr Cand. Antonín Mikan neboť je zcela totožná se zápisem na straně 71 téže kroniky, kde v roce 1922 shrnuje historii kostela sv. Víta. Poprvé se v přepisu textu nápisu objevuje dvojtečka což patrně vedlo k obecnému přijetí výkladu, že všichni jmenovaní byli rychtáři v Českých Libchavách.

Kronika obce České Libchavy vznikla z rozhodnutí obecního zastupitelstva v roce 1927, zapisováním byl pověřen rovněž pan farář Mikan, a tak není divu, že v pasáži tykající se zvonů je opět užita jeho oblíbená interpretace: „Za rychtáře Libchavy: Petra Sasinka, Viktorina Provazníka, Jiříka Podhájenského, Martina Matějky, Jiří Šparlinka … 1588.“

Do celého dlouhého procesu objasňování textu na „velkém zvonu“ Česko-Libchavském nepřinesla nic nového ani publikace „Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském“ vydaná v roce 1935. Autoři se omezují na konstatování nápisu a jeho zrcadlový přepis.

Přes všechny snahy o porozumění smyslu nápisu zůstali neobjasněné základní otázky: Jsou jména přečtena správně? Kdo byli jejich nositelé? A proč jsou na zvonu uvedena?

UŽITÍ SROVNÁVACÍHO MATERIALU

Na položené otázky nemůže dát nápis sám relevantní odpověď. Bez použití dalšího pramene je práce se samotným textem jen čirou spekulací. Takový pramen se naštěstí nedávno objevil, je jim gruntovní kniha pro některé obce panství Brandýs. Část věnovaná Českým Libchavám je vymezena listy 32 až 88 a obsahuje záznamy z let 1574 až 1600.

Po seznámení se s touto památkou a po posouzení ve vztahu k nápisu na zvonu si dovoluji vyslovit tuto tezi : jména uvedená na zvonu patřila obyvatelům Českých Libchavách většinou sedlákům zde usedlým, kterým v roce 1588 a před ním, umožňovala jejich finanční situace, aby sdružili prostředky potřebné k zakoupení nového zvonu.

Ale držme se zkoumaného nápisu.

První řádka, která není čitelná, většině badatelů poskytovala jen písmena Z a A, což spojovali s časovým určením: „Za rychtáře libchavy …“. Mezi ZA a RYCHTÁŘE je však prostor pro text, který by mohl vysvětlovat přítomnost následujících jmen na zvonu. Například, a tady jde o čistou spekulaci „zaplaceno z darů“ nebo něco v tom smyslu. Nutné je zachovat čtvrtý pád pro další kontext. Proti variantě časového určení hovoří i to, že datum je uveden na jiném místě pláště zvonu.

 V souladu s předchozím je i vysvětlení řádky druhé. Mám za to, že slova RYCHTÁŘE LIBCHAV zde nejsou užita jako označení funkce jednoho nebo více jmenovaných, ale jde o konkrétní osobu. A zde už čerpám ze zmíněné gruntovní knihy, kde je na listu číslo 76 nadepsán MATOUŠ RYCHTÁŘ a zápis pocházející z roku 1574 oznamuje, že „má statek zaplacený“. Následuje zápis z roku 1585, kdy koupil pozůstalost.

Další zkoumanou osobou je PETR SASÍNEK v gruntovní knize je hned na začátku, a to by mohlo znamenat, že šlo o rychtáře. Ale po pečlivějším prozkoumání gruntovní knihy je jasné, že statky jsou zapsány podle jejich polohy, a to nejprve po pravé straně potoka až na horní konec a pak po levé straně na dolní konec. Z toho vyplívá jen to, že Petr Sasínek bydlel na kraji vsi a dovídáme se, že „léta Páně 1576 koupil jest od otce svýho grunt s rolí, lukami a se vším tím příslušenstvím jaký předešle držáno a užíváno bylo…“. V roce 1588 svůj dluh ještě splácel.

Jméno VIKTORIN PROVAZNÍK nám zároveň patrně prozrazuje řemeslo, kterým se jeho nositel zabýval. Na listu 41 se dozvídáme, že „léta Páně 1589 v pátek den svatého Michala koupil jest Viktorin sídlo s rolí, lukami a se vším příslušenstvím jaký od starodávna držáno a užíváno bylo od Jíry Jelínka…“. Za povšimnutí stojí také to, že koupě proběhla za hotové, asi to provaznictví docela vynášelo.

Složitější je situace kolem JÍRY PODHÁJECKÝHO ten se v gruntovní knize objevuje na listu 70, který je však nadepsán Jan Podhájecký a uvádí, že „léta Páně 1580 koupil jest Jan sídlo s rolí, lukami a se vším tím příslušenstvím od sirotků zemřelího Viktorína…“. Ale už od první splátky z roku 1582 v zápisech figuruje opakovaně Jíra Podhájecký aniž by se dle záznamů změnil majitel. Snad chyba písaře, rozhodující je, že posledně jmenovaný prováděl finanční operace i kolem roku 1588.

Poslední dvě jména jsou v gruntovní knize uvedena společně, a to na listu číslo 68, který má nadpis Důra Šprlinková. S rodinou Matějků měly Šplinkovy něco společného, buď od nich usedlost koupily, ale spíše šlo o příbuzenský poměr. Důra splácela v letech 1584 a 1585 dluh Vavřinci Matějkovi. V následujícím  roce přešel tento vztah na nám již známé MARTINA MATĚJKU a JÍRU ŠPRLINKU. Že jméno Jíra je jen jiný tvar jména Jiří nebo Jiřík není snad nutné připomínat.

Mimo spojení těchto dvou posledně zmíněných, se nabízí i další faktor spojující vyjmenované, a to poloha jejím usedlosti. Šprlinkovy a Podhájecký byly bezprostředními sousedy a Sasínek bydlel na protějším břehu potoka. Nebyla to náhodou toto skupina, která iniciovala sbírku na nový a větší zvon? Možná sem na dolní konec vsi bylo vyzvánění špatně slyšet. Zatím co na horní konec tehdejší vsi to mohlo být vzdušnou čarou tak 750 m, a to většinou po větru, tak naši sousedé to měly ke kostelu asi 1,2 km. Kde bydlel Provazník se z gruntovní knihy nedá zjistit, ale rychtář musel asi na sbírku přispět z hlediska společenské prestiže. Ale to už jsou jen spekulace, to bych mohl uvažovat o tom, zda provazník nepřispěl tím, že udělal zadarmo provaz, kterým se zvon uváděl do pohybu, a tak raději končím.

 

PRAMENY A POUŽITÁ LITERATURA

Gruntovní kniha panství Brandýs, SOA Zámrsk

Pamětní kniha pro školu v Českých Libchavách, SOkA Ústí nad ORLICÍ

Liber memoralibium parochio Bohemo Libhaviensis, SOkA Ústí nad ORLICÍ

Pamětní kniha Českých Libchavách, SOkA Ústí nad ORLICÍ

Časopis českého Muzem, roč.XX.(1846), svazek 3, str. 322 - 337

Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském, Josef Cibulka a                              Jan Sokol, v Praze 1935

POZNÁMKA AUTORA

Na tomto místě je nutné abych upozornil, že nemám ambice na zpracování odborné vědecké stati, k tomu mi chybí potřebná erudice, ale domnívám se, že i jako amatér mohu přispět k alespoň dílčímu posunutí hranice poznání místní historie.