TVAR č. 17, 18. 10. 2001

= (Z dopisů Františka Stárka manželce z .vazby v Litoměřicích)

,...Jinak se mnou není nic nového, až na to, že jsem překonal určitou krizi, která byla zřejmě patrná z minulého dopisu. Byla asi způsobena nedostatkem tvůrčí činnosti. Teď jsem si už našel prostor k realizaci, to jsou vzpomínky. Nechci říkat paměti, spíše vzpomínky, protože těmi se tady dá žít. Tak tedy: Moje tyjátry.

,Děláte tu pěknej tyjátr: říkávala nám máma, když viděla, jak hrajeme loutkový divadlo. Nebyla to pochvala naší umělecké činnosti, ale výtka, protože v jejím slovníku bylo slovo , tyjátr synonymem pro , rambajs “ což vše dohromady znamenalo prohřešek proti pořádku a klidu. To, že tyjátr má něco společného s divadlem, jsem se dozvěděl až při hodině ruštiny ,těatr, eto značiť divadlo‘.

Když ale chci vzpomínat na dětství ve spojitosti s divadlem, musím se vrátit do věku předškolního, kdy v‘divadélku na šikmém rohu‘ hráli loutkové pohádky: ,Píše, píše, Carypíše‘, ,0 babce chňapce‘ a jiné.

Tu posledně jmenovanou hru jsem viděl ještě jednou, a to asi po dvaceti letech. To už byl se mnou místo mámy Renek, kterému byly právě tak čtyři roky jako předtím mně. Vlastně jsem si ho k tomu účelu , vypůjčil‘ ad Jarky, protože se jaksi nehodilo, abych šel na loutkovou pohádku sám ve čtyřiadvaceti.

Renek však nebyl nijak překvapen, považoval to za jakýsi druh televize a zajímala ho spíš copatá holčička před námi. To já v šestapadesátém jsem byl jinak unešen. Nepamatuji se už na svoje reakce během představení ale živě si vzpomínám, jak jsem jednou řval, když divadélko z nějakých důvodů nedohrálo. Této mojí příchylnosti k loutkám si všiml i můj starší brácha, a tak jsem asi v pěti letech dostal k ježíšku maňáska ,Míšu‚. Na mou malou ruku byl sice trochu velký, ale kam nedosáhly prstíky, stačila fantazie. Sedával jsem pod stolem, Míšu na ruce a rozmlouval jsem s ním. Dialog byl jednoduchý, ale Míšova gestikulace bohatá, kýval nebo vrtě1 hlavou či rozhaloval tlapkami. To byl moment, kdy jsem začal přistupovat aktivně ke všem věcem kolem divadla...” .

Na osobní stránce Františka Stárka (Čuňase), legendy českého undergroundu a zakladatele časopisu VOKNO, je i oddíl Vlastní tvorba, který se dělí na Publikované práce a články a rozhovory. Zde je uveřejněna část dopisu z vazby, která byla otištěna v Infochu, roč. 5, č. 3, 20. 1. 1982. Mimochodem je patrné, že Stárek pracuje ve vedoucí funkci na vnitru, neboť i v jeho Životopisu jsou úhledně a přehledně vypracovány tabulky manželství a zaměstnání.

Více na www.cunas.cz/dokumenty/moje-tyjatry-vzpominky-infoch-roc-5-c-3-30-ledna-1982