Tabákovej svědek (povídka), Klíč č. 1/III, 8. 2. 1995

....a ten mukl, co spí u zdi u dveří, tak začal vyprávět jeden ze svejch příběhů, kterejma nás každej večer krmí.
Jednou jsem byl ve vazbě v Ostrově s jedním prcačkářem. Byl úplně hotovej. On to byl nějakej inženýr, poprvé v kriminále, celej život stál u prkna, rýsoval a najednou se mu všechno zhroutilo. Manželství, práce, všechno v hajzlu. Von jel jednou autem, stopla ho mladá kočka, po pár kilácích zajel do lesa, tam ji vojel a vona ho pak natřela. Na cele jsme byli jenom sami dva a von mě s tím pořád krmil. „...co můj vedoucí...co moji kolegové...ta ostuda v baráku...a co chudák manželka....“ Jestl jí má napsat a jestli už by tu byl dopis od ní. A jestli se má zeptat vyšetřováka. A vůbec všechno to, co ty úplný přibylci chtěj vědět. A zas si vzpoměl na někoho, kdo se to asi dověděl a znova se hroutil. Ale hlavně se vyptával, co má říkat u výslechu, aby se z toho dostal a kdy už by ho tak mohli propustit. Radil jsem mu aby se to snažil nahrát na to, že vona to chtěla. Ale asi to nebylo nic platný, protože vona prej měla ňáky roztrhaný hadry a taky pár škrábanců a modřin. Tak to s ním vypadalo blbě, ale to jsem mu nemoh ani moc říkat, protože by to s ním bylo hrozný. Já jsem chtěl mít klid na učení němčiny a ne se furt zabejvat jeho problémama. Tak to šlo porád už asi čtrnáct dní.
Takže jsem byl docela rád, když jednou v těch plechovejch dveřích, co maj v Ostrově zarachotilo a pustili nám tam rómáka v muklovskejch hadrech. Měl medvěda, klepeta, začali ho před celou rozvazovat a odpojovat pásky. Tak mu říkám, ty vole tobě mohli dát známku na čelo a poslat tě jako balík, jak si zapakovanej. A von říká „jedu z Valdic“.Rómák černej jak boty, měl voba pruhy. „Jsem Lili z Chomutova“. A já kam tě stěhujou? „Jedu svědčit do Chomutova. Já často svědčím. Mně se stane hodně věcí.
No a tenhleten inžinýrek, co tam se mnou seděl se hned na něj vrhnul a začal mu vyprávět ten svůj příběh. Takže jsem ho měl z krku, moh jsem se zabejvat svejma věcma a moc jsem si jich nevšímal. Tak mu ta stará recidíva poradila: „Ty nesmíš říct, žes tam byl. Jinak tě udělaj na její svědectví. Ale když to bude tvrzení proti tvrzení, tak máš šanci se z toho dostat. Já mám v Chomutově ségru, ta ti dosvědčí, žes byl tu neděli u ní a ta znásilněná si bude moct trhnout nohou.“ Inžinýrek se trochu vošíval, ale Lili mu to postavil jasně. „No so keres, takhle budou akorát všichni vědět, žes byl s cigánkou, jinak dostaneš čtyrku a budeš v Oráčově vokopávat koleje. Já pošlu z Kartáčů ségře holuba, aby věděla, co má penelit, až jí budou benga vyslýchat. Heslo bude: kurko andre septembris. To je cigánsky neděle v září. Když to ty řekneš, vona bude vědět co má svědčit a ty změň výpověď, žes ten den byl u ní a tu znásilněnou žes nikdy neviděl“.
Inžinžrek si to opakoval, aby uměl říct kurko andre septembris. Já jsem se tak trochu tiše smál, ale bylo mi to jedno, co mu do hlavy nabouchá.
Lili povidá: „Víš ale poslat z Valdic moták, to je drahý. To budeš muset něco vytlačit. Ale koukám, že tady máš v bunkru spousta lahod, tak se nějak dohodnem. Dáš mi ten kartón Spart, kilo cukru a ten suchej salám...“ .Von ten chlap měl sebou prachy a tak už si dělal nákupy a Lili mu kvalitně vyždímal celej bunkr. A za to mu slíbil, že to ukéruje.
Druhej den ráno Liliho zase navlíkli do medvěda a vezli ho k soudu. Ten inžinýr mi řiká: „Hele, mám to udělat? To je dobrý, ne? Tím bych se z toho moh vyvlíknout“. Nechal jsem ho při tom. Ale jasně jsem mu připoměl: až budeš chtít ráno sladit kafe tak - kurko andre septembris - s mým cukrem nepočítej.
Lili přišel odpoledne a byl nějakej špatnej. Říkám mu, nějak si povad. A on: „Je to blbý. Já svědčím ve víc věcech a tak jak von ten frajer byl už vostříhanej, já ho nemoh poznat a voni na mě: co můžete uvést k případu, a já nevěděl, kterej případ to vlastně . Tak jsem začal: já jsem tady obžalovanýho viděl jak nes ty vobrazy ... , voni čuměli jak dilina a ten frajer to nevydržel, vylítnul a řval - křapiku, štumfuj, že mi phenelila, abych vyčóroval tu virtu! Pak už jsem věděl. Já s ním byl domluvenej, že mu vodsvědčím, že jsem byl u toho, když vod něj hostinská chtěla, aby jí kamukéri vyčóroval hospodu, zkrz manko. Von kdyby vo těch dvacet litrů schodil škodu, tak nebyl ve čtvrtým odstavci. Ale už to bylo málo platný, voni už začali psát něco vo nevěrohodnosti svědka a že by to mohlo zakládat skutkovou podstatu křivého svědectví. Já eště nakonec dostanu nášup“.
Inžinýr se vošíval ještě víc než před tím, ale Lili ho ujistil, že to s tou jeho věcí nemá nic společnýho, že to zařídí, jak se domluvili a narval si chlebník jeho proviantem. Druhej den zas Liliho zapakovali a šel na eskortní.
Asi za tejden měl inžinýr vyšetřováka a tam to na něj rozbalil, že tam teda vůbec nebyl, a že byl u tý cigánky. Jak se vrátil, tak byl taky špatnej a říkal: „Von na mě koukal jak na blázna, ptal se, jestli si to ještě nechci rozmyslet a s kým jsem na cele, já nevím, jestli to bylo dobrý“.
Zrovna končil měsíc a vyměňovaly se cely, který spolu chodily na vycházku. Dali nás do teletníku s dvouma rómákama. Začali jsme chodit. Tomu jednomu povídám: khatar, more? „Chomutovtar“ A Liliho znáš? „He, znám“ A jeho ségru, znáš? Podíval se na mě jak kdybych přijel na ešusu z Libkovic: „Lili žádnou ségru nemá!“