Sdělení VONS č. 1040

/František Stárek a Iva Vojtková odsouzeni/

------------------------------------------

Senát ok. soudu v Ústín.Orlicí za předsednictví JUDr. Jany Faifrové v hl.líčení, které se konalo ve dnech 26.-30.června 1989, uznal vinným F.Stárka, signatáře Charty 77 a aktivistu undergroundu, spácháním tr.činu pobuřování a Ivu Vojtkovou pomocí k tr. činu pobuřování. Františka Dtárka odosudil k tretu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku v II. NVS, k trestu propadnutí věcí - zařízení k výrobě Voknovin a Vokna a písemností - a k ochrannému dohledu po vykonání trestu v trvání dvou let. Jeho snoubenku I.Vojtkovu, matku dvou nezletilých dětí, odosudil k dvanácti měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na dva roky, Oba obžalovnaí se odvolali, prokurátor si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.

Jak jsme již informovali, F.Sátrek se měl uvedeného tr.činu dopistit tím, že z nepřátelství k socialistickému společenskému systému a státnímu zřízení v bytě Ivy Bojtkové ijinde vyhotovoval a na cyklostylu rozmnožoval časopisy Vokno a Voknoviny, které pak rozšiřoval. obžaloba rovněž poukazovala na to, že zejména ve Voknovinách byla uveřejňována sdělení takových skupin, jako je Charta 77, VONS i dalších, a na styky Stárka se zahraničím, konkrétně s Janem Pelcem, Pavlem Tigridem, Milanem Kubesem a Ivanou Šustrovou. Dva ze svědků odmítli vypovídat s tím, že původní výpověď, která byla učiněna před vyšetřovatelem StB mjr. Kvášem, byla vynucena psychickým nátlakem. Jedna svědkyně svou výpověď opravila. Prokurátor ve své závěrečné řeči citoval z obou mezináorndích paktů a helsinských ujednání vždy ta ustanovení, podle nichž mohou být práva omezována zákony jednotlivých zemí. Vyvodil z toho, že státy josu suverénní a v naší republice platí naše zákony.

Objhájce obžalovaných, dr. Hulík, sice připustil, že F.Stárek vydával tiskoviny bez státního souhlasu, ale zároveň řesvědčivě dovodil, že tuto činjost nelze považovat za pobuřování. Prohlášil, že tento čin souvisí s politickou situací, která se mění, a zdůraznil, že rovněž podle názoru čelna Čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci Zbyňka Vokrouhlického není v žádné právní normě jasně řečeno, co je pobuřování, že záleží na orgánech činných v tr.řízení, především pak na soudech, jak takovou činnost hodnotí. Uvedl jako příklad, že poměrně nedávno hájil klientku, která se dopustila tr.činu pobuřování tím, že se kriticky vyjadřovala o Brežněvovi. Zmínil se i o akademiku Sacharovovi, který byl označován za nepřítele, a dnes ej poslancem Sjezdu lidových poslanců. Konstatoval, že podle usnesení váde%nského dokumentu mají státy usnadňovat šíření jakýchkoliv názorů. Tento závazek je ve zřejmém rozporu s obžalobou.

Odsouzení F.Stárka je v přímém rozporu s mezináordními dohodami, k jejichž dodržování se čs. vláda zavázala. Je to jeden z řady útoků na nezávislý samizdat a nezávisle jednající občany, který má zastrašit ostatní aktivisty.

V Praze 11.7.1989