Rozsudek III

ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Č.j. 1T 43/89-1643-

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl při hlavním líčení konaném dne 28. Června 1989 v senátě složeném z ředsedkyně JUDr. Jany Faifrové a soudců Jaroslava Vídeňského a Luboše Berana

t a k t o:

Obžalovaní:

1/ František S t á r e k, nar. 1.12.1952 v Plzni, topič RaJ Praha 1, trvale bytem Teplice ul. V. Hájka čp. 2882, okres Teplice t.č. ve vazbě ve věznici č. 1 MS v Hradci Králové

2/ Iva V o j t k o v á roz. Hejdová, nar. 2.9.1957 v Ústí nad Orlicí, elektromechanička ŽOS Česká třebová, bytem Česká Třebová Čechova čp. 398, ores Ústí nad Orlicí


j s o u v i n n i,


ž e -

1/ František Stárek,

nejméně od roku 1987 do zadržení dne 23.2.1989 v České Třebové, okres Ústí nad Orlicí a jiných místech, veden nepřátelstvím k socialistickému společenskému zřízení republiky, shromažďoval od různých osob podkladové materiály, tyto obsahově a jinak upravoval a v bytě Ivy Vojtkové v České Třebové, Čechova ulice čp. 398 i jinde z nich vyhotovoval a na cyklostylu rozmnožoval časopisy Vokno a Voknoviny svým obsahem nepřátelsky zaměřené proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky a rozšiřoval je mezi další osoby,

t e d y

z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně 2 osoby pobuřoval proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky a spáchal uvedený čin tiskem.

2/ Iva V o j t k o v á

nejméně od roku 1988 do 23.2.1989 v České Třebové okres Ústí nad Orlicí poskytla obžalovanému Františku Stárkovi, který z nepřátelství k socialistickému, společenskému a státnímu zřízení republiky vyhotovoval a mezi další osoby rozšiřoval časopisy Vokno a Voknoviny nepřátelsky zaměřené proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, k tomuto jeho jednání prostory svého rodinného domku v České Třebové, Čechova ulice čp. 398,

t e d y

poskytla jinému pomoc k tomu, aby z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně 2 osoby pobuřoval a spáchal uvedený čin tiskem.

tím s p á c h a l i

ad. 1)

obžalovaný František S t á r e k

trestný čin pobuřování podle § 100 odst. 1 písm. A, odst. 3 písm. A trestního zákona.

ad. 2)

obžalovaná Iva V o j t k o v á

pomoc k trestnému činu pobuřování podle § 10 odst. 1 písm. C, § 100 odst. 1 písm. a, odst. 3 písm. a trestního zákona.

za to se

o d s u z u j í

obžalovaný František S t á r e k

podle § 100 odst. 3 tr. Zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2.5 roku /dvaapůlroku/ n e p o d m í n ě n ě.

 

Podle § 39a odst. 1, 2b tr.zákona zařazuje se obžalovaný pro výkon uloženého trestu do II. NVS.

 

Dále soud vyslovuje nad obžalovaným i  o c h r a n n ý  d o h l e d  a to podle § 4 odst. 2 zákona o ochranném dohledu v trvání 2 /dvou/ roků v rozsahu § 2 odst. 1 písm. a- d zákona o ochranném dohledu.

 

Podle § 55 odst.1 písm. a,b tr. Zákona ukládá soud obžalovanému Františku Stárkovi i trest propadnutí věci a to:

 

10 kusů dvojlistů ve folii s nápisem Vokno

1 kus Voknoviny - 10 listů

2 balení rozmnožovací blány s celkovým počtem 65 +48 kusů s textem popsaných blan

10 kusů balení rozmnožovacího papíru po 500 listech, emulsní rozmnožovací barvy Cyklos - 2 kusy po jednom kilogramu,

dřevěný rámeček s jemnou vypnutou síťovinou rozměrů A4

3 kusy rozmnožovacích blan s textem

18 kusů výtisků Voknovin (položky 1,4,55,10,10,13,14,18 čl 1549 - prohlídka osobního vozidla Š 105 SP AP 67-95)

5 kusů razítek s texty, 5 kusů razítková barva, 2x modrá, 1x červená,

3 kusy razítkové podušky (pol. Č. 16, čl. 1554 - domovní prohlídka v bytě Praha 2-Vinohrady)

18 kusů Voknovin č. 1,

16 kusů Voknovin č. 2,

19 kusů Voknovin č. 3,

20 kusů Voknovin č. 4,

20 kusů Voknovin č. 5,

20 kusů Voknovin č. 6,

20 kusů Voknovin č. 7,

20 kusů Voknovin č. 8,

20 kusů Voknovin č. 9,

20 kusů Voknovin č. 10,

20 kusů Voknovin č. 11,

20 kusů Voknovin č. 12, (pol. č. 29 čl. 1555 spisů)

Voknoviny č. 15 - 4 listy cyklostyl (pol. č. 5 čl. 1567)

36 kusů balíků rozmnožovacích papírů, formát A4 po 500 listech, 1 balík rozdělaný (pol.č. 30,31 čl. 1571 spisu)

blány na cyklostyl, napsané - 2 kusy (pol. č. 33 - čl. 1571 spisu)

bedna papíru formát A4 (pol.č. 35 - čl. 1571 spisu)

rozmnožovací stroj Cyklostyl, název Rotary 400 (pol.č. 37 - čl. 1571)

psací stroj Zeta č. ZA 250870 (pol.č. 40 - čl. 1572)

1 kus láhve Scryptol - 1000 gramů, 1 kus, originální balení

rozmnožovací papír 500 listů

300 kusů desek od barevného papíru A4

4 kusy desek z uměné hmoty

34 kusů slídových desek A4

72 kusů desek z PVC - pol. 43 - čl. 1594

2 igelitové sáčky s tiskařskou černí (pol.č. 44 - čl. 1572)

igelitová taška s obsahem tiskárničky, papírová krabice s tiskařskými potřebami (poduškami, razítky, poduška na razítka, černá, modrá a červená razítková barva (pol. č.46 - čl. 1572)

7 blan na cyklostyl zn. Monopol se strojem psaným textem

13 kusů blan v krabici, 1 kus držák s plátnem na rozmnožovací přístroj Rex - Rotary - položka č. 50 - čl. 1572

 

 

Obžalovaná Iva V o j t k o v á

Dle § 100 odst. 3 tr. Zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 /jednoho/ roku.

 

Podle § 58 odst. 1 písm.a a § 59 odst. 1 tr. Zákona o d k l á d á s e výkon trestu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání 2 /dvou/ roků.

 

. . .

O d ů v o d n ě n í :

Z dokazování provedeného při hlavním líčení zjistil soud tento s k u t k o v ý d ě j :

 

Nejméně od roku 1987 až do února 1989 obžalovaný František Stárek vydával časopis Vokno a Voknoviny a zajišťoval jejich rozšiřování. Tyto tiskoviny nejsou povoleny a jejich vydávání je v rozporu se zákonem č. 81 z roku 1966 Sb. Obsahem těchto tiskovin byly různé články o činnosti hudebních skupin a jejich vystupování na různých místech republiky, dále pak články, týkající se činnosti tzv. druhé a jiné kultury. Ve Voknovinách č. 5,7,10,11,12,13 byly otištěny články protisocialisticky zaměřené, které otevřeně napadají a zesměšňují činnost orgánů státní moci, zejména SNB a národních výborů. Časopis Voknoviny byl dodáván zájemcům při různých hudebních setkáních, dále při náhodných setkáních v restauracích a také byl rozesílán poštou. Na titulní straně této tiskoviny je jedním z členů redakční rady označen František Stárek. Jednotlivá vydání Voknovin jsou doplňována různými karikaturami, ironizujícími přestavbu, zákroky příslušníků SNB a v některých číslech se objevují i kopie fotografií z různých zakázaných shromáždění. Příspěvky do těchto tiskovin byly zasílány na adresu Františka Stárka. Tento je shromažďoval, vdával a rozšiřoval. Vytvářel i tzv. archiv z těchto materiálů a u sebe přechoval i zbytek tiskoviny Vokno a Voknoviny a dalších písemností. Všechny tyto tiskoviny byly soustředěny v bytě obžalovaného Stárka v Praze a také v bytě Ivy Vojtkové v České Třebové, kde byly uschovány i materiály potřebné k rozmnožování a distribuci těchto tiskovin.

 

Obžalovaná Iva Vojtková při hlavním líčení na svoji obhajobu uvedla, že se necítí vinna. Je sice vlastnicí rodinného domku č. 398 v České Třebové, tento domek však užívá spolu se svým druhem Františkem Stárkem, se kterým hodlala uzavřít v nejbližší době manželství. Její druh měl přístup do všech prostor rodinného domku, měl možnost se všude pohybovat, aniž by k tomu potřeboval nějaké solení. Rovněž tak na svoji obhajobu uvedla, že nevěděla nic o nějaké jeho politické činnosti, o rozmnožování, šíření a vydávání Voknovin, obhájila se i tím, že psací stroj s pamětí Cxerox si ze zahraničí přivezla jako dar a chtěla ho používat pro svoji potřebu, neboť ještě před vycestováním do Francie chodila do kursu psaní strojem, neboť měla v úmyslu se souhlasem národního výboru ve vedlejším pracovním poměru provádět nějaké písařské práce.

 

Obžalovaný František Stárek na svoji obhajobu uvedl, že se necítí vinen žalovaným trestným činem. Dle jeho vyjádření obžaloba nepochopila o co mu při vydávání tiskovin šlo, že chtěl pouze kritizovat byrokratické přístupy k řešení některých problémů v naši zemi. Obžaloba při tom takovouto činnost hodnotila jako pobuřování. Vyslovil též názor, že obžaloba dobře nepochopila ani současný politický vývoj. Jak vyplývá ze článků, uveřejněných v poslední době v časopise Tvorba, trestný čin pobuřování je podle současné právní úpravy značně nejasný a uvažuje se dokonce s jeho zrušením. K otázkám získání rozmnožovací techniky, kancelářských potřeb, odvozu těchto věcí do České Třebové a financování těchto věcí se obžalovaný odmítl vyjádřit. Rovněž tak se odmítl vyjádřit ke shromažďování příspěvků do Voknovin a jejich úpravě. Svým jednáním se mohl prý dopustit pouze přestupku, nikoliv trestného činu pobuřování.

 

Tato obhajoba nemůže obžalované zbavit viny.

 

Z výpovědi svědkyně Hany Konvalinkové (čl.308) soud zjistil, že občas navštěvovala paní Vojtkovou v jejím bytě. Tam se seznámila i s panem Stárkem, který k ní dojížděl. Při jedné z návštěv viděla, že obžalovaný potištěné listy papíru sešíval. Na obsah těchto tiskovin si nepamatuje. V přítomnosti svědkyně obžalovaná Vojtková panu Stárkovi nijak nepomáhala.

 

Z výpovědi svědkyně Miroslavy Havelkové (čl. 354) soud zjistil, že byla několikrát v bytě paní Vojtkové. Zde se dověděla, že Stárek vydává tiskoviny s názvem Vokno a Voknoviny. Do tohoto bytu chodila i Petra Kubíčková se svým chlapcem a při jedné z návštěv se bavily o událostech na Václavském náměstí, o demonstraci Za Palacha, přičemž Stárek ukazoval fotky  o zákroku orgánů SNB. Po zadržení obžalovaného Stárka z vlastní iniciativy telefonovala do NSR jistému Kubešovi a sdělovala mu, co se se Stárkem stalo. Rovněž tak i měla hovor s Janem Pelcem z Paříže, který měl zájem o získání informací z výsledků domovní prohlídky. Svědkyně ve své výpovědi též uvedla, že sama podepsala petici, která byla přiložena k Voknovinám č. 11 za propuštění Havla, Petrové, Jirouse a dalších. Voknoviny jí domů chodili zpravidla poštou.

 

Z výpovědi svědka Stanislava Patočky bylo zjištěno, že s obžalovaným Stárkem se seznámil asi před 4 roky. Poštou obdržel asi 4 výtisky Voknovin, ovšem kdo mu je poslal, to neví. U těchto Voknovin byly i letáčky, kterým nevěnoval pozornost, Tiskovina Voknoviny ho nijak nepobuřovala, pokud by měl možnost, chtěl by ji odebírat pravidelně.

 

Z  výpovědi svědka Jiřího Rakeše soud zjistil, že i on dostal několik čísel Voknovin, kdo mu je posílal, to neví. Články ve Voknovinách ho nikterak nepobuřovali.

 

Z výpovědi svědka Jiřího Podolského soud zjistil, že i on obdržel tiskovinu Voknoviny, kdo mu ji poslal, neví. Sám také přispěl do Voknovin č. 5. Příslušný článek zaslal k rukám obžalovaného Stárka, který zajistil otištění. Od někoho obdržel i petici za Jirouse, kterou sám také podepsal a zaslal zpět na adresu Stárka. Jako přílohu k jedněm Voknovinám získal i pozvánku na manifestaci k oslavám Mezinárodního dne lidských práv.

 

Z výpovědi svědka Petra Růžičky soud zjistil, že obžalovaného Stárka zná dlouhou dobu. Tiskovina Vokno a Voknoviny se mu dostala do rukou na různých koncertech a také je dostával i poštou. Odesilatel uveden nebyl. Všeobecně se mezi lidmi vědělo, zejména mezi lidmi, kteří se zajímají o tzv. druhou a jinou kulturu, že Vokno a Voknoviny dělá Stárek.

 

Ze svědecké výpovědi Stanislava Pitaše (čl. 403) soud zjistil, že byl také čtenářem tiskoviny Vokno a Voknoviny a sám tuto tiskovinu vyhledával a přispěl i svým článkem. Za obdržení čísla Voknovin nikomu nic neplatil. S jedním číslem Voknovin obdržel i letáček, jednalo se o pozvání na Manifestaci na Václavském náměstí dne 27. 10. 1988.

 

Z výpovědi svědka Miloše cihelky (čl. 486) soud zjistil, že se s osobou Františka Stárka seznámil asi před 2 lety na koncertě. I on obdržel Voknoviny č. 5 a 7, kdo mu je zaslal, to neví.

 

Z výpovědi svědkyně Kubíčkové (čl. 333) soud zjistil, že při setkáních v bytě u Vojtkové se i za přítomnosti pana Stárka bavili o hudbě a obžalovaný je informoval i o různých akcích v Praze. Někdy v roce 1988 viděla v bytě paní Vojtkové tiskovinu Vokno a Voknoviny. O obsah těchto tiskovin se nezajímala.

 

Z výpovědi svědka Davida Adamce soud zjistil, že v roce 1988 byl na zájezdě v NSR a Rakousku. Jistým Miroslavem Skalickým, emigrantem byl požádán, aby na adresu Stárka doručil videokazety. Tyto videokazety skutečně Stárkovi domů dovezl. Co na nich bylo nahráno, toto neví. Za tuto službu obdržel od Stárka časopis Vokno.

 

Z výpovědi svědka Drápala soud zjistil, že poprvé četl časopis Voknoviny v restauraci Na Klamovce, kde tyto noviny kolovaly. Byl zde tehdy přítomen i obžalovaný Stárek. Po přečtení novin zašel svědek za Stárkem a dohodl se s ním o dalším posílání tohoto tisku na adresu do Loun. Skutečně v roce 1988 obdržel svědek asi 6 výtisků. Sám také zasílal příspěvky do Voknovin, které se týkaly převážně hudby a koncertů hudebních skupin.

 

Z výpovědi svědka Aleše Müllera čl. 329 soud zjistil, že sám byl obžalovaným požádán, zde by mu nepomohl s vydáváním časopisu Vokno. Podílel se na vydávání toho čísla, které mělo vyjít před propuštěním Jirouse. Protože tehdy neměli rozmnožovací stroj, jezdili množit do Brna. Pak když začaly vycházet Voknoviny, nějaká čísla obdržel. U druhého čísla Voknovin bylo připsáno, pokud má o tento tisk zájem aby napsal Františku Stárkovi na adresu do Prahy.

 

Z výpovědi svědka Roberta Filipa (čl. 463) soud zjistil, že i on obdržel několik výtisků Voknovin. I on posílal na adresu obžalovaného Stárka různé příspěvky, které byly ve Voknovinách otištěny.

 

Z přečtených výpovědí svědků Fottra, Auerové, Soldána, Řezníčka bylo prokázáno, že tito svědci rovněž obdrželi časopis Voknoviny, přičemž tyto tiskoviny dostali přímo od Františka Stárka, případně od dalších osob, které na něho odkazovaly.

 

Z výpovědi svědkyně Hany Bačinové (čl.410) soud zjistil, že jejímu synovi bylo dodáno č. 12 tiskoviny Voknoviny. Byla pobouřena zejména články "O co Vám jde pánové" a článkem s názvem "Rudá kronika".

 

Z výpovědi Ivana Bačiny (čl.452) soud zjistil, že od kamarádů se dověděl, že tyto noviny vydává František Stárek s přezdívkou "Čuňas" a že na jeho adresu lze zasílat i případné příspěvky k otištění.

 

Z výpovědi Ivana Kváče a Jaroslava Sejrka, příslušníku NV ČSR soud zjistil, že svědek Ivan Kváč jako vyšetřovatel prováděl výslechy obžalovaných i svědků. Před započtením výslechu zjistil jejich totožnost, poučil je o jejich právech a povinnostech podle předtisku, který je u každé svědecké výpovědi založen. Pokud někdo z vyslýchaných žádal opravu v protokolu, tato byla provedena, o čemž svědčí předpisy v jednotlivých výpovědích. Nikdo nebyl k výpovědi nucen., pokud někdo vypovídat odmítl, s odkazem na ust. Tr. Řádu, nebyl na nic dotazován. O tomto postupu svědčí celá řada výpovědí předvolaných svědků, např. Ivana Jirouse, PHDr. Fišera, Lešáka, Bálka, Ing Uhla, a dalších. Nikdo nebyl též nucen k podpisu výpovědi, kdo nechtěl výpověď odepsat bylo to zaznamenáno v protokole. Výslech se konal za přítomnosti další osoby, převážně Jaroslava Sejrka, nebo zapisovatelky.

 

Z obsahu protokolů o domovních prohlídkách, jednak osobního auta SPZ AP 67-95, dále obsahu domovní prohlídky v bytě obžalovaného Stárka v Praze 2, Vinohrady, U zvonařky 15 a obsahu domovní prohlídky v bytě v České Třebové čp. 398, tak jak vyplývá z čl. 46-51, 55-57, 16 a 17 spisu bylo zjištěno, že v těchto objektech bylo nalezeno velké množství nejrůznějších kancelářských potřeb, papírů cyklostylových blan, tiskařských prostředků i tiskařských strojů.

 

Z obsahu tiskovin Voknovin čl. 701-762 článek "Vážený pane Jirous, Voknovin č. 7 - článek" na střeleckém ostrově čl. 730, Voknoviny č. 10 článek " Že nejsme vopice, Voknoviny č. 11 článek " Povstaň, povstaň veliké město pražské, Voknoviny č. 12 článek " Opět nepovedené severní Čechy a článek " O co Vám jde pánové a Voknoviny č. 13 článek Praha hořká, ale krásná a statečná " bylo zjištěno, že se jedná o příspěvky, které napadají společenské a státní zřízení republiky zejména kritizují a ironizují činnost státních orgánů SNB a národních výborů. Zejména nelze přehlédnout závěr článku " povstaň, povstaň veliké město pražské", kde je srovnávána situace v roce 1939 s událostmi 28. Října 1988.

 

Z písmoznalecké expertizy bylo prokázáno, že psacím strojem zn. Zeta byly napsány sporné písemnosti č.7 a to strana 6 Voknovin č. 12, dále titulní strana Voknoviny č. 1 a 13, dále 6 strana Voknovin č. 12. Také některé poznámky k textům psala sama Iva Vojtková.

 

Z obsahu znaleckého posudku z oboru daktyloskopie bylo zjištěno, že na všech materiálech, které byly předloženy ke zkoumání se objevily stopy, které sloužily  k individuální identifikací. Tyto stopy patřily obžalovanému Františku Stárkovi, u žádných z předložených věcí nebyly nalezeny daktyloskopické stopy Ivy Vojtkové.

 

Z obsahu biologické expertizy soud zjistil, že na zjištěných obálkách rozborem slin byla potvrzena krevní skupina typu 0 a ta skutečnost, že lepení musel provádět muž. Jak vyplývá z úředního záznamu obžalovaný František Stárek má rovněž krevní skupinu 0. Závěr tohoto znaleckého posudku slouží toliko k druhové identifikaci.

 

Z obsahu znaleckého posudku čl. 659-664 a jeho doplňku soud vzal za prokázáno, že nelze jednoznačně potvrdit, že by sešívačkami, které byly předloženy znalci k expertize byly kompletovány tiskoviny Vokno.

 

Z obsahu listinného důkazu čl. 841 soud zjistil, že redakce Voknovin žádá příjemce tohoto tisku, aby na adresu obžalovaného Stárka sdělovaly svůj zájem o dodávání příslušné tiskoviny. Instruuje, jak si mají čtenáři počínat a na jakou adresu mají zasílat odpovědi.

 

Z listinných důkazů založených na čl. 876 - 880 soud zjistil, že různí pisatelé se obraceli na obžalovaného Stárka a sdělovali mu informace o přijetí časopisu Voknoviny a finančním vyrovnání. Podobně tomu je i u listinný důkazů založených na čl. 933, 934, 1142 a 1146, z nichž je zřejmé, že různé osoby se dožadují na obžalovaném dodávání Voknovin.

 

Z obsahu dopisu čl. 1373  soud zjistil, že na obžalovaného se z NSR obrátil jistý emigrant Kubeš se žádostí o zasílání tiskoviny Vokno.

 

Z obsahu zpráv čl. 1379-1398 soud zjistil, že obžalovaný obdržel darem prostřednictvím dvou zahraničních firem tuzexové koruny, jejichž převážnou část vynaložil na zakoupení videokamery.

 

Z obsahu rozsudku okresního soudu v Chomutově ve spojení s rozhodnutím krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 5T 176/82 soud zjistil, že obžalovaný František !Stárek Byl uznán tr. činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 , 2 tr. Zákona, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku se zařazením do II. NVS. Trestná činnost spočívala v tom, že jako člen organizované skupiny organizoval přípravy zhotovení, vydávání a rozšiřování nelegálního časopisu Vokno, které obsahovalo protispolečenskou a hrubě neslušnou tématiku.

 

Z obsahu rozsudku okresního soudu v Plzni 1T 210/76 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byl obžalovaný Stárek uznán vinným tr. činem dle § 10 odst. 1 pís. c k tr. činu podle §202 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zkušební dobou v trvání 1 roku. Ve zkušební době se osvědčil.

 

Ze všech shora provedených důkazů, po jejich zhodnocení jednotlivě i v souhrnu došel soud k tomuto:

z á v ě r u :

 

trestného činu pobuřování podle § 100 odst. 1 písm. a odst. 3 písm. a tr. zákona dopustí se ten, kdo z nepřátelství k socialistickému, společenskému a státnímu zřízení republiky pobuřuje nejméně 2 osoby, nebo se uvedeného jednání dopustí tiskem, filmem nebo jiným obdobně účinným způsobem.

 

Z obsahu svědeckých výpovědí a to výpovědí svědků, kteří byli slyšeni při hlavním líčení, dále výpovědí svědků, které byly čteny ve smyslu § 211 odst. 1 písm. a tr. řádu, má soud zato, že z těchto důkazů lze dovodit, že svědci dostávali tiskovinu Voknoviny a že také věděli, že se jedná o nepovolený tisk. O tom nakonec věděl i sám obžalovaný, jak vyplývá z jeho výpovědi. Obžalovaný tuto tiskovinu rozšiřoval a také soustřeďoval od různých pisatelů články, které měly být otištěny. O tom, že se jedná o protizákonnou činnost svědčí i obsah korespondence, kde je obžalovaný nabádán k tomu, aby byl opatrný a nenechal se zavřít /dopis od PHDr. Fišera/. O této činnosti obžalovaného nesvědčí je obsah svědeckých výpovědí, ale i obsah protokolů o domovních prohlídkách, při kterých bylo zjištěno velké množství materiálu určeného k rozmnožování, /cyklostyl, psací stroj apod./ Okresní soud došel při hodnocení svědeckých výpovědí k názoru, že svědci vypovídali v přípravném řízení po řádném poučení tak jak vyplývá z tr. řádu. Jednotlivé stránky protokolu jsou podepsány a jsou zde dovětky o tom, že měli možnost si protokol přečíst a že jako správný ho podepisují. Soud neuvěřil jejich tvrzení, že byli k výpovědím psychicky nuceni. Nelze totiž v této souvislosti přehlédnout celou řadu svědeckých výpovědí, kde svědci jasně prohlásili před vyšetřovatelem, že odmítají vypovídat a nikdo je k výpovědím nenutil.

 

Dle názoru soudu nemůže obstát ani obhajoba obžalovaného, pokud tvrdil, že vydáváním těchto tiskovin sledoval pouze vyplnit mezeru ve vydavatelské činnosti časopisů, zejména hudebních, ani to, že se jednalo toliko o vyslovení svého názoru a kritiku některých nesprávných přístupů k řešení problémů společnosti.

 

Z obsahu článků uveřejněných ve Voknovinách č. 5,10,11,12,13 vyplývá, že tyto články jsou protisocialisticky zaměřené, nemají nic společného s hudbou, literaturou ani uměním. Jestliže obžalovaný kompletoval tiskovinu Voknoviny, shromažďoval příspěvky a rozšiřoval mezi lidi, musel si být vědom toho, že za obsah takovéto tiskoviny odpovídá.

 

Státním zřízením rozumí se politická forma státu, uspořádání státně mocenských orgánů, mezi které patří i orgány státní bezpečnosti a národní výbory.

 

Nepřátelství k socialistickému, společenskému a státnímu zřízení nevyplývá toliko ze shora uvedených článků, které obžalovaný otiskl, ale i z té skutečnosti, že obžalovaný připustil, aby ve Voknovinách byly uveřejněny i další články z tiskoviny, Svědectví Listy a různé proti socialistickému, společenskému a státnímu zřízení.

 

Po zhodnocení všech provedených důkazů došel soud k závěru, že obžalovaný František Stárek se jak po subjektivní, tak objektivní stránce dopustil trestného činu pobuřování podle § 100/1a), 3a) tr. zák. a soud ho proto uznal vinným. Pro naplnění skutkové podstaty tohoto tr. činu je pak nerozhodné, jak vyplývá z komentáře k trestnímu zákonu, zda nepřátelská nálada byla skutečně vyvolána. Stačí i jakékoliv, třeba i bezvýsledné, intelektuální působení na jiné osobnosti.

 

Obžalovaná Iva Vojtková byla odsouzena pro pomoc trestnému činu pobuřování. Soud neuvěřil její obhajobě, že nevěděla, že se v jejím domku nějaké tiskoviny nacházely, nebo zde byly rozmnožovací stroje a kancelářské potřeby. Z obsahu protokolu o domovních prohlídkách vyplývá, že v České Třebové nebyla zjištěna jen nějaká ojedinělá věc, ale celá řada nejrůznějšího materiálu, umístěného ve všech prostorách domku, a to i v pokoji a kuchyni. Soud je přesvědčen, že obžalovaná Vojtková věděla o činnosti Františka Stárka a tím, že mu nebránila v ukrytí věcí mu napomáhala ke spáchání trestné činnosti. Z obsahu znaleckých expertíz, kromě několika poznámek k různým textům, však nebylo prokázáno, že by obžalovaná Vojtková, se na rozmnožování tiskovin přímo podílela. Proto bylo její jednání kvalifikováno toliko jako pomoc podle § 10/1 písm. c) k § 100/1 písm. a) a odst. 3 písm. a) tr. zák.

 

Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlížel soud ke stupni nebezpečnosti jednání obžalovaných pro společnost, osobám pachatelů a možnosti jejich nápravy (§ 3 odst. 4 a §31 odst. 1 tr. zák.).

 

Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu, jeho následky a okolnostmi, za kterých byl čin spáchán osobou pachatele i mírou jeho zavinění.

 

U obžalovaného Stárka je společenská nebezpečnost zvyšován tím, že se tr. činnosti dopouštěl po delší dobu a započal s ní krátce poté, co byl z výkonu trestu propuštěn pro obdobné jednání. Tiskovinami, které rozšiřoval, nepochybně negativně ovlivňoval zejména názory a postoje mladých lidí.

 

U obžalované Vojtkové má soud zato, že míra zavinění je podstatně nižší než u obžalovaného Stárka, neboť ona sama se nepodílela (resp.. to nebylo prokázáno) na šíření tiskovin.

 

Ze zpráv o chování a pověsti soud zjistil, že obžalovaný František Stárek se v místě trvalého bydliště zdržuje jen velice málo. K jeho chování není připomínek. Na pracovišti je hodnocen jako dobrý pracovník, zadané úkoly plní bez připomínek. Je mírné, tiché povahy, s kolektivem pracovníků se příliš nestýkal, neshody nevyvolával. Byl 2x soudně trestán, ovšem k prvnímu odsouzení nelze přihlížet jako přitěžující okolnosti, neboť se ve zkušební době osvědčil.

 

Obžalovaná Iva Vojtková nebyla dosud soudně trestána. Pracuje u ŽOS Česká Třebová. Je hodnocena jako průměrná pracovnice, která v pracovní kázni nemá vážné výkyvy. V místě bydliště k jejímu chování není připomínek. Do veřejného života se nezapojuje. Je rozvedená, stará se sama o dvě nezl. děti.

 

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem, které jsou důležité pro stanovení výše a druhu trestu, jevil se soudu přiměřeným u obžalovaného Františka Stárka trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Pro výkon trestu byl obžalovaný zařazen do II.NVS, neboť v posledních 10 letech před spácháním tr. činu byl ve výkonu trestu pro úmyslný tr. čin.

 

Soud došel k závěru, že je nutné obžalovanému Františku Stárkovi uložit i ochranné opatření a to ochranný dohled. Jak bylo zajištěno, obžalovaný se zdržoval jednak v Praze, jednak v České Třebové a na obou místech soustřeďoval materiály, které souvisely s trestnou činností. Soud má za to, že je nutné na obžalovaného působit i po návratu z výkonu trestu, sledovat, kde se zdržuje. Proto uložil soud ochranný dohled v trvání 2 roků v rozsahu § 2 odst. 1 písm. a - d zákona o ochranném dohledu.

 

Zároveň považoval soud za nutné uložit obžalovanému Stárkovi i trest propadnutí věcí a to jednak těch, kterých bylo užito ke spáchání tr. činu a i těch, které byly ke spáchání trestné činnosti určeny. Rozhodnutí o případném zabráním věci bylo vyloučeno  k samostatnému projednání a rozhodnutí do veřejného zasedání, neboť bude nutné provést další dokazování, zejména komu určité písemnosti náleží a do jaké míry je dán obecný zájem na jejich zabrání.

 

Obžalované Ivě Vojtkové uložil soud trest odnětí svobody v trvání 1 roku tedy na dolní hranici zákonné tr. sazby. Vzhledem k tomu, že nebyla dosud soudně trestána, má dobrou pracovní morálku a řádně se stará o dvě nezl. děti, bylo použito ust. § 58 odst. 1 písm. a a § 59 odst. 1 tr. zákona a stanovena zkušební doba v trvání 2 roků. Jiné druhy trestů nepovažoval soud za nutné ukládat.

 

Účelem trestu podle § 23 odst. 1 tr. zákona je chránit společnosti před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání tr. činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka a tím působit výchovně na ostatní členy společnosti. Soud má zato, že tohoto účelu trestu bude uloženými tresty u obžalovaných dosaženo.

 

P o u č e n í :

 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání a to písemně ve 4 vyhotoveních a to do 8mi dnů od písemného doručení rozsudku. O odvolání by rozhodl krajský soud v Hradci Králové.

 

V Ústí nad Orlicí dne 28. 6. 1989

 

 

Předsedkyně senátu:

 

JUDr. Jana Faifrová

Za správnost vyhotovení