Rozsudek I
1 T 210/76
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 3.9.1976 v senátě složeném ze soudců JUDr Zdeňka Holého jako předsedy, Karla Hasche a JUDr Miroslava Tlapáka t a k t o :
K odvolání obžalovaných Karla H a v e l k y , Miroslava S k a l i c k é h o a Františka S t á r k a z r u š u j e se podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. rozsudek okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6.7.1976, č.j. 1 T 210/76-470 ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu r o z h o d u j e tak, že
obžalovaní
1. Karel H a v e l k a ,
nar. 12.7.1950 v Plané u Mariánských Lázní, okr. Tachov, mistr n.p. Silnice, závod 02 Plzeň, bytem Přeštice, Komenského č.p. 97, okr. Plzeň-jih, t.č. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeň-Bory,
2. Miroslav S k a l i c k ý ,
nar. 31.8.1952 v Praze, tesař Vojenských staveb, závod Praha, bytem Plze0n, Nad Týncem č. 39, přechodně bytem Chomutov, rudné armády č.p. 807/34, t.č. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeń-bory,
3. František S t á r e k
nar. 1.12.1952 v Plzni, dělník státních lesů, lesní závod Česká Lípa, bytem Lipová č.p. 51, okr. Teplice, t.č. ve vazbě v NVÚ-MS Plzeň-Bory,
j s o u v i n n i ,
že dne 13.12.1975 v Přešticích, okr. Plzeň-jih obžalovaný Karel Havelka po dohodě s Ivanem Jirousem a dalšími osobami společně s obžalovaným Miroslavem Skalickým zorganizovali a umožnili veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi, Karlu soukupovi a Svatopluku Karáskovi, ke kterému jim pomohl rozeslat pozvánky obžalovaný František Stárek, na kterém pak účinkující uváděli písně a texty s vulgárními výrazy a obsahem, který znevažoval společenské morální zásady,
t e d y obžalovaní Karel Havelka a Miroslav skalický zosnovali spáchání trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., obžalovaný František Stárek poskytl pomoc ke spáchání tohoto trestného činu
č í m ž s p á c h a l i
obžalovaní Karel Havelka a Miroslav Skalický organizátorství k trestnému činu výtržnictví podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 202 odst. 1 tr. zák.,
obžalovaný František Stárek pomoc ke stejnému trestnému činu dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a
o d s u z u j í s e za to
všichni podle § 10 odst. 2 a § 202 odst. 1 tr. zák. a to obžalovaný Karel h a v e l k a k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti (15) měsíců
obžalovaný Miroslav S k a l i c k ý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon se oba zařazují podle § 39 a) odst. 2 písm. a) tr. zák. do první nápravně výchovné skupiny.
Obžalovaný František Stárek s e o d s u z u j e k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon se mu podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu 1 roku.
O d ú v o d n ě n í :
napadeným rozsudkem byli obžalovaní Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek uznáni vinnými jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. trestným činem výtržnictví dle § 202 dost. 1, 2 tr. zák., kterého se měli dopustit tím že na den 13.12.1975 v Přešticích, okr. Plzeň-jih ve vzájemné dohodě a v dohodě s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM v Přešticích zorganizovali a umožnili veřejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, při kterém byly přehrávány, zívány a předneseny před větším počtem posluchačů vulgární a oplzlé texty. Byli za to odsouzeni podle § 202 odst. 2 tr. zák., obžalovaný Karel Havelka k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půůl roku, obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a obžalovaný František Stárek k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byli všichni podle § 39a) odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazeni do první nápravně výchovné skupiny.
Proti tomuto rozsudku podali všichni tři obžalovaní v zákonné lhůtě odvolání, v něm napadají jak výrok o vině, tak i výrok o trestu. Obžalovaný Karel Havelka namítá, že okresní soud jej uznal na vinu, pokud jde o subjektivní stránku na základě úmyslu eventuálního. Na tento úmysl usoudil z tohoto důvodu, že se měl znát velmi dobře s Ivanem Jirousem, znát jeho názory a zúčastňovat se v předchozí době podobných akcí a že tedy mohl předpokládat jaký program bude předváděn. Dále vychází soud z předpokladu, že všichni tři obžalovaní byli sběrateli textů písní, které měly reprezentovat " nový hudební směr ". Od počátku trestního řízení se hájí tím, že s Ivanem Jirousem se seznámil nahodile, mluvil s ním jednou a když poznal, že má znalosti z oboru jazzové hudby, souhlasil se zprostředkováním jeho referátu, jehož zaměření ani text neznal, neznal písničky, které budou zpívány, ani neznal zpěváky Karásky a Soukupa. tato jeho obhajoba v řízení vyvrácena nebyla. z těchto důvodů nejeví se v řádném směru prokázáno jeho zavinění k zažalovanému trestnému činu.
ˇžádá proto krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil. Pro případ, že by částečně odvolání ve výroku o vině nemělo být vyhověno, žádá, aby byl zrušen výrok o trestu a uložen mu trest mírnější.
Obžalovaný Miroslav Skalický v odvolání uvádí, že byl požádán obžalovaným Havelkou, který večer "moderní hudby" organizoval, aby zhotovil pozvánky s uvedením data a místa konání, což provedl tak, že přefotografoval fotomontáž znázorňující klozetovou mísu a z ní vyčnívající dvě ruce ze zahraničního časopisu a zhotovil asi 50 kopií, z nichž část rozdal svým známým, o nichž předpokládal, že by mohli mít o tuto akci zájem a část předal obžalovanému Havelkovi. I když se tato fotografie poněkud vymyká běžnému žánru, nelze ji v žádném případě označit za pornografii, nebo dílo, jež by svým námětem uráželo estetické nebo morální cítění občanů. Zhotovení pozvánky bylo jeho jedinou činností, kterou pro uskutečnění večera moderní hudby v Přešticích vykonal. Náplň programu neznal a na výběru písní se nepodílel, protože toto zajišťoval Havelka s Jirousovou skupinou. Nemůže protože toto zajišťoval Havelka a Jirousovou skupinou. Nemůže proto souhlasit s názorem okresního soudu, že by se dopustil trestného činu výtržnictví. Nesouhlasí ani s tím, že by se tohoto trestného činu měl dopustit jako člen organizované skupiny. Žije trvale v Chomutově a styky s Havelkou má velmi řídké. Jirouse zná pouze povšechně, ví že se zajímá o k"moderní hudbu" a dokonce publikuje v odborných časopisech. ačkoliv se mu tento hudební směr líbí, jeho ideová náplň mu známa není, takže nemohl mítředstavu o tom, do bude v průběhu večera Jirous přednášet. Zpěváky Karáska a soukupa neznal vůbec, ani je dříve zívat neslyšel. Má za to, že jako člen organizované skupiny by musel být obeznámen se všemi cíly, jež si tato skupina předsevzala, s těmito souhlasit a podílet se na plnění dílčích, předem rozdělených úkolů. To v daném případě dovodit nelze, protože před zhotovením pozvánek o podrobnostech informován vůbec nebyl. nemohl se proto dopustit žádného trestného činu výtržnictví a žádá krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil.
Obžalovaný Stárek namítá, že během přípravného řízení i při hlavním líčení se hájil tím, že od obžalovaného Skalického obdržel v Chomutově menší množství pozvánek na večer uspořádaný dne 13.12. 1975 v Přešticích a že tyto pozvánky předal asi 7 osobám. Ani v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by se podílel na nějaké organizaci tohoto večera, buď před jeho konáním, nebo v jeho průběhu. Večera se účastnil jako pouhý divák, což bylo potvrzeno výpovědí obou spoluobžalovaných, přesnější program mu znám nebyl, nevěděl co Jirous bude přednášet a kdo co bude na tomto večeru zpívat. Namítá proto nedostatek svého zavinění, když po subjektivní stránce si nemohl bát vědom toho, co se v Přešticích na večeru bude provozovat. Žádá rovněž krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil.
Krajský soud přezkoumal podle § n254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, proti kterým odvolatelé mohli podat odvolání i řízení, které tomuto rozsudku předcházelo a zjistil, že soud prvého stupně nesprávně rozhodl, když dospěl k závěru, že obžalovaní jako spolupachatelé se dopustili trestného činu výtržnictví dle § 202 odst. 1, 2 tr. zák. Okresní soud nesprávně hodnotil všechny provedené důkazy a na základě tohoto nesprávného hodnocení důkazů pak učinil i nesprávné právní závěry. Z důkazů, které provedl, ať už z výpovědi samotných obžalovaných i slyšených svědků nebylo prokázáno, že by se obžalovaní sami kritického večera dopustili nějakého výtržnického jednání, které by zakládalo skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví. ani jeden z obžalovaných ne uvedeném večeru žádné písně nezpíval, ani nepronášel žádný referát, a pokud snad obžalovaný Havelka a obž. Skalický pouštěli nějakou hudbu z gramofonových desek, nebo z magnetofonových pásků nebylo prokázáno, že by v této hudbě se objevovali nějaké hrubé výrazy. Konečně většina těchto nahrávek, které byly pouštěny je v anglickém jazyce. Naopak bylo prokázán, a to jednak samotnou výpovědí obžalovaných, ale i dalšími svědeckými výpověďmi, že to byli obžalovaní, hlavně pak Havelka a Skalický, kteří uvedený večer " moderní hudby " zorganizovali a to jednak tím, že zajistili jeho uskutečnění přes místní organizaci SSM v Přešticích, zajistili účinkující, kterými byli Ivan Jirous, Karel Soukup a Svatopluk Karásek a zajistili účast mladých lidí, zvláštními pozvánkami, které pro ten účel sami zřídili. V tom jim pak byl nápomocen i obžalovaný Stárek, který zejména svým známým rozeslal několik pozvánek. Všichni tři obžalovaní účinkující, zejména Ivana Jirouse znali, neboť s ním dříve několikráte hovořili, znali jeho názory na tzv. "moderní hudbu" a její směr, byli také sběrateli nahrávek této hudby o které Jirous přislíbil referovat. Obžalovaní Havelka a skalický byli také zhruba seznámeni i s tím,co na uvedeném večeru bude hráno, zpíváno nebo referováno. Prostřednictvím obž. Skalického se o tomto dozvěděl i obžalovaný Stárek, když Skalický jej navštívil, seznámil jej s večerem, který se má konat a pak mu také poslal asi 7 pozvánek s tím, aby jej zaslal svým známým, kteří o tuto hudbu mají zájem.
Z výpovědi svědků Kalaše, Štiky, Kortna, Kasla, Cipry, Klimešové, Janouškovce, z písemných materiálů a i dalších důkazů pak bylo prokázáno, že texty celé řady zpívaných písní byly obsahově závadné a vyskytovali se v nich vulgární výrazy. Stejný obsah měl i referát přednesený Ivanem Jirousem. Jak tento referát, tak i tyto písně znevažovaly a zesměšňovali společenské hodnoty, kterých bylo dosaženo v naší společnosti a určitý důraz tomuto měla dát i řada vulgárních slov, které jednotlivé texty obsahovaly. Soud právě tyto skutečnosti hodnotí jako hrubou neslušnost, které se dopustili účinkující na uvedeném večeru, t. j. Jirous, Karásek a Soukup. Protože tito účinkující zpívali případně referovali jednak na místě veřejnosti přístupném a veřejně, t. j. před větším počtem přítomných osob, pak v každém případě se dopustili trestného činu výtržnictví podle odst. 1 tr. zák. spáchání tohoto trestného činu uvedenými osobami si soud pak řešil jako předběžnou otázku ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. Na druhé straně obžalovaný Havelka a obžalovaný Skalický se dopustili účastenství ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a obžalovaný Stárek pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák., neboť jejich jednání spočívalo v zorganizování celé akce, zajištění programu a účinkujících, zajištění posluchačů, zvlášť pro ten účel pozvaných, pozvánkami, které sami vyhotovili. Soud však dospěl k závěru, že v žádném případě zde nelze hovořit o tom, že by obžalovaní jednali jako členové organizované skupiny. K tomu se předpokládá vyvíjení takové činnosti, která se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností od samého počátku až do konce činnosti této skupiny, resp. do konce páchání této činnosti. Taková plánovitost a koordinovanost mezi obžalovanými nebyla. Ze všech těchto důvodů proto nezbylo krajskému soudu, než v napadeném rozsudku zrušit celý výrok o vině a rozhodnout tak, jak shora ve výroku jest uvedeno. Protože byl zrušen výrok o vině, musel být zrušen i výrok o trestu u všech obžalovaných. Při novém rozhodování o trestu bylo vycházeno z ust. § 10 dost. 2 a § 202 odst. 1 tr. zák.
Při stanovení druhu a výše trestu u obžalovaného Havelky a obžalovaného Skalického přihlížel soud ke všem zákonným hlediskům uvedeným v § 23 odst. 1 a 31 odst. 1 tr. zák., t.j. jak ke stupni nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost, tak i k osobě pachatele a jeho možné nápravě. Stupeň nebezpečnosti spáchaného činu pro společnost v daném případě je zvyšován tím, že obžalovaní zorganizovali "kulturní akci", která ve svém obsahu propagovala takový směr hudby a takovou kulturu, která je v rozporu vůbec s kulturou naší socialistické společnosti. O jakou kulturu obžalovaným šlo, to je charakterizováno obsahem textů písní a obsahem referátu, který na uvedeném večeru byl přednesen a kteréžto písně pak na tomto večeru byly zpívány. Pokud pak jde o osobu pachatele nebyl soudně trestán pro úmyslný trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zák. U obžalovaného Skalického rovněž pak nemohlo být přehlédnuto, že byl soudně trestán a k míře zavinění, která u obžalovaného Havelky je výraznější než u obžalovaného Skalického a když konečně bylo přihlédnuto i ke zprávám o pověsti obou obžalovaných, jak z místa jejich bydliště, tak i z pracoviště, dospěl soud k závěru, že přiměřeným trestem pro obžalovaného Havelku je trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců a pro obžalovaného Skalického trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců a pro obžalovaného Skalického trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. S ohledem na to, co shora je uvedeno, tyto tresty byly uloženy jako nepodmíněné, neboť pro uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem nebyly dány podmínky stanovené v ust. § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.
U obžalovaného Stárka soud přihlédl k menší míře jeho zavinění, k jeho malé účasti při pomoci celé akce, která spočívala prakticky jenom v rozeslání určitého počtu pozvánek, bylo přihlédnuto k tomu, že dosud nebyl soudně trestán, a že požívá dobré pověsti na pracovišti i v místě trvalého bydliště. Rovněž pak na druhé straně i u tohoto obžalovaného bylo přihlédnuto ke stupni nebezpečnosti spáchaného jednání pro společnost. Tak jako u obž. Havelky a Skalického. Když pak bylo přihlíženo ke všem skutečnostem rozhodným pro stanovení druhu a výše trestu, dospěl soud k závěru, že u tohoto obžalovaného postačí uložit mírný výchovný trest. Za takovýto trest pak je považován trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který obžalovanému byl uložen a jehož výkon byl stanoven na zkušební dobu jednoho roku. Tato zkušební doba v trvání jednoho roku byla stanovena zejména s ohledem na dosud nezávadný způsob života, který obžalovaný vedl.
P o u č e n í : proti tomuto rozhodnutí není přípustní
další řádný opravný prostředek.
V Plzní dne 3.9.1976
Za správnost opisu: JUDr. Zdeněk Holý, v. r.