Dokument Charty 77 číslo 47/1989

/Buďme stateční jako František Stárek/

-------------------------------------

Tento týden, od 26. do 30. června, probíhá u okresního soudu v Ústí nad Orlicí hlavní líčení v tr.věci proti Františku Stárkovi a Ivě Vojtkové, jehož se měli dopustit vydáváním a rozšiřováním časopisů Vokno a Voknoviny. Iva Vojtková, družka Františka Stárka, je obžalovaná z pomoci k tomuto tr.činu.

Budou-li uznáni vinnými, hrozí jim tresty odnětí svobody od jednoho roku do pěti let a další vedlejší tresty.

František Stárek, signatář Charty 77 a člen kolektivu mluvčích, je veřejně činný již od r. 1975. Vznik Charty 77 a počátek nezávislého hnutí v Československu jsou úzce spjaty se solidaritou, projevovanou v létě 1976 s vězněnými hudebníky skupiny Plastic People, k nimž patřil i F.Stárek. V paralelním, tj. přeštickém procesu, byl tehdy po několikaměsíční vazbě odsouzen k podmíněnému trestu za organizování hudebního večera.

Od r. 1979 vydával F.Stárek nezávislý kulturní časopis Vokno. Byl za to opět uvězněn a ve vězení strávil tři a půl roku. Poté byl podroben potupnému tzv. ochrannému dohledu.

Po svém propuštění František Stárek vydávání Vokna obnovil. V roce 1987 k němu přibyl měsíčník Voknoviny, přinášející kulturní informace o nezávislých kulturních akcích a represích proti nim. Oba časopisy vycházejí od loňského roku již s adresami vydavatelů, mezi nimiž je na prvním místě František Stárek. Vokno se stává významnou kulturní institucí, rozvíjejících stále nové aktivity. Má svůj vlastní videomagazín, pořádá nezávislé umělecké výstavy na Střeleckém ostrově v Praze, vydává beletrii i odborné knihy, a hlavně - poskytuje všestrannou pomoc při sebeorganizování mladých lidí po celé republice, při jejich pokusech o nezávislý a politický projev.

František Stárek věnuje této činnosti všechen svůj volný čas. Nesoustředí se však výhradně na tzv. kulturní underground. V publikační činnosti i v pořádání kulturních akcí usiluje o otevřenost a součinnost s různými skupinami a proudy. Sám se zasazuje o pořádání tzv. fór Charty 77, podílí se na práci Ch 77, spolupracuje s VONS, působí v Polsko - čs. solidaritě. Snaží se překonávat některé postoje, udržující se v undergroundu. Staví se proti přežívajícímu isolacionismu v tomto prostředí, proti paušálnímu a povrchnímu odmítání establishmentu, proti výlučně generačnímu vidění světa. Hlavně usiluje - v duchu zásad Charty 77 - o právo na veřejné působení všech nezávislých aktivit. Sám je vždy mezi prvními, kdo tuto zásadu veřejného vystupování sami statečně uskutečňují.

Tutu Stárkovu činnost a koncepci uznaly orgány státní moci za tak nebezpečnou, že se rozhodly Vokno znovu zlikvidovat a Františka Stárka uvěznit. Od 23. února 1989 je ve vazbě v Hradci Králové.

Soudní proces, který právě probíhá, není proces s člověkem, který by svou činnost před státními orgány a tím i před veřejností utajoval, nýbrž jedním z předních aktivistů nezávislé kultury v nejširším smyslu toho slova. Osud Františka Stárka může zachránit solidarita nás všech, v Československu i v zahraničí. Orgánům státní moci však musíme nejen ukázat, že nám uvěznění F.Stárka není lhostejné, nýbrž i to, že se jím nenecháme zastrašit a že v sobě najdeme alespoň tolik statečnosti, jíž vyniká František Stárek. Tím se stane jeho uvěznění společensky neúčinné.

Tomáš Hradílek, mluvčí Charty 77

Dana Němcová, mluvčí Charty 77

Saša Vondra, mluvčí Charty 77