... než přišli Rusáci, Karel Kryl Jaro desáté, Praha 2004, str. 51,52

Karel Kryl; Jaro desáté;

 

František Stárek (Čuňas) - … než přišli rusáci

 

Dřív než přišli do Teplic Rusáci, přišel Kryl. Někdy v roce '67 začal dělat ve Sklo Unionu Teplice, národním podniku, jako čerstvý absolvent keramické průmyslovky. Stál na startu své profesní kariéry. Ta mohla vypadat asi takto: nějaký čas v zácviku, pak mistrem ve sklárně, za manželku holku z fabriky, byt v paneláku v Řetenicích, pivo v hospodě Na Růžku, fotbal na Stínadlech.

Proč se tento scénář nemohl naplnit, muselo být jasné každému, kdo jen jednou s Karlem hovořil, kdo byl jen na jednom jeho vystoupení nebo slyšel jen jednu jeho nahrávku z magneťáku. Ale o tom, jaký skutečně byl, napíšou povolanější. Kdybych měl v symbolické zkratce říct. co zabránilo tomu, že neabsolvoval naznačenou životní dráhu tak jako miliony jiných, tak to byly zpěv a kytara.

Tato veřejná vyjadřovací schopnost špatně zapadala do socialistické reality už před rokem '68, a tím méně za normalizace. Ve spojení s tématy, která byly buď zcela tabu, nebo alespoň nepohodlná, stavěla Karla do jasné pozice rebela. Jedním takovým tématem, tehdy veřejně nepojmenovaným, bylo bezdomovectví. Za socialismu oficiálně neexistovalo a opravdu, příliš bezdomovců vidět nebylo. ve skutečnosti tomu bylo samozřejmě jinak, asi jako se vším. Bylo jich na severu dost, říkalo se jim bufe'táci, nestahovali se na atraktivní místa, spíše se rozptylovali po perifériích, kde bdělý dohled Veřejné bezpečnosti nebyl tak bdělý. Dojídali zbytky v bufetech, a tak. Byli vždy v důchodovém věku, protože kdyby tento způsob existence provozoval někdo mladší, byl by příživníka putoval by rovnou do basy. Centrum měst se vyhýbali, to by určitě znamenalo nedobrovolnou návštěvu vachcimry na stanici VB.

Králem bufeťáků v Teplicích byl jistý Bulička. Bůhví jak se skutečně jmenoval. Na spánku vedle oka měl zřetelnou bouli. A stál Krylovi modelem. Dá-li se to tak řít, pro slavnou píseň Důchodce.

Tehdy se chodilo do Kix klubu na teplickém náměstí, tam jsem Kryla viděl poprvé hrát a tam taky proběhla světová premiéra této skladby. Když dozněl potlesk, řekl někdo z asi třiceti diváků: "No to je vo Bouličkovi." Karel postřeh odsouhlasil. Tak se stalo, že když Karel v klubu vystupoval, pokřikovali jsme na něj: "Zahraj Bouličku!"

Dalším soustem, pro bolševika jen těžkou zkousnutelným, byla ekologie. Na severu problém zvláště vypouklý. Když nyní sleduji zprávy o počasí, při hlášení stupně znečištění ovzduší vzpomenu, že zakladatelem této disciplíny byl právě Karel Kryl. A to tak: z okna pokoje na ubytovně, kdy bydlel, byl výhled do průmyslové zóny - jak se dnes říká - i když fabriky se táhly už od centra. Pohled z Krylova okna zabíral sedm různě vzdálených komínů, což Karel zjistil při jedné nesmírně vzácné konstelaci, tedy po prudkém větru a při jasné obloze. Normální průměrná viditelnost při standardních exhalacích činila přibližně čtyři komíny. O těchto svých pozorováních Karel hovořil mezi písničkami, a tak jsme se ptali" Tak kolik dnes ráno" a Karel například: "Tři, ale tne třetí jen trochu."

Takže resumé: Kryl odešel ze sklárny, z Teplic i z Československa. Kix zavřeli hned na začátku normalizace.k Boulička zmrznul na lavičce v praku na silvestra '78, kdy noc klesla teplota o 20 stupňů. A smogu stále přibývalo.

V roce '89 jsem seděl ve věznici v Horním Slavkově a v říjnu začali pronikat zprávy, že nejen v Praze, ale i v Teplicích jsou demonstrace, byť zatím jenom kvůli nedýchatelnému ovzduší. Byl jsem na své bývalé spoluobčany patřičně hrdy, říkal jsem si - mají dost difosgenu a chloru, divnej kníže už půjde brzy do hajzlu. A šel. Jenže to už je jiný příběh, viď, Karle ...